2. PŘÍČNÁ ULICE
6. 2. 2015
Je sice teprve sedm, ale Ruth mě budí. Horlivě poskakuje, jakoby ona měla jet do Bradavic.
" No tak dobře" zabručím. Pomalu se sunu k mé hromádce oblečení. Natáhnu si na sebe růžové triko a riflovou sukni ke kolenům. V koupelně si vyčistím zuby, vlasy sepnu sponou a mažu dolů na snídani. Mamka mi pořeje dobré ráno. Paula se na mě (k mé nelibé radosti) usměje.
" Tak, co jak ses vyspala?" povýská mě děda ve vlasech.
" Docela dobře" zmohnu se na odpověď. Rychle dojím a raději zmizím u sebe v pokoji. Otevřu si deník Dorotky:
15. srpna 1833
Vydali jsme se nakupovat věci na Příčnou ulici. Vše potřebné mám, ale papá mi zakázal kupovat si koště. Dostala jsem i vlastní sovu. Pojmenovala jsem Herriet. Je to sova pálená. Hope by také chtěla sovu. Ale mamá prohlásila: " Až vyrosteš, Hope." Hope se strašne vztekala, nedokáže unést, že odjíždím také. Nemá si ským hrát.
1. září 1833
Odjíždím! Mamá a papá mě doprovodili na nádraží. Hope plakala. Bude se mi stýskat. Potkala jsem i svou první kamarádku.Jmenuje se Florence Danielle Taylor. Pochází ze starého rodu Taylor. Její papá se jmenuje John James Taylor. Vlak se rozjel a já jsem začala mávat. Mé zrzavé vlasy vlály ve větru. Hope běžela, dokud vlak nezajel za zatáčku.
" Pohni sebou, Edi, jdeme na Příčnou ulici" zavolala na mě mamka.
Popadla jsem svoji malou modrou kabelku s penězma a do kapsy deník Dorothy.
" Jak se dostaneme na příčnou?"
" No, Dorotky píše, že musíme najít děravý kotel."
Konečně jsme došli k děravému kotli. Poklepali jsme na cihlu, před námi se otevřel úzký průchod.
" Páni" žasla jsem.
Nejdříve jsem si musela vyzvednou zlato. Nad všemi obchody se vyjímala sněhobílá budova. Prošli jsme dveřmi. Ujal se nás skřet Grid. Vozík nás zavezl k trezoru 1790. Opatrně jsem nakoukla dovnitř. Byli tam hroudy zlata.
" To je moje?" zeptala jsem se opatrně.
" A koho asi?" ušklíbl se skřet.
Nakonec jsme vymetli madame Malkinovou, obchod s hůlkami. Mám hůlku z jedlového dřeva s chlupem vlkodlaka, Olivander se moc nerozmýšlel. Koupila jsem si všechny učebnice a i nějaké jiné knihy. Jako třeba romány- Čená a Bílá magie od Alberta Wooda, Květina od Arny Diové, Souboj dvou světů od Gertrudy Diablové. Zlatoslav Lockhart- Souboj se smrtonoškou, Cestování s upíry, Jaro s yettim, Harry Potter a .............. Došla jsem si pro kotlík a mamka se pořád tajemně usmívala.
" Edi nedostala jsi od nás dárek" usmála se mamka" Co takhle nějakou sovu?"
" Jo, sovu" souhlasila jsem.
V Mžourově jsem si vybrala sovu pálenou. A na počest Dorothy jsem se rozhodla, že ji budu říkat Herriet. Nakonec nás mamka zavedla do cukrárny. Dala jsem si rybízovou a meruňkovou zmrzlinu. Koupila jsem si i pár sladkostí jako zásoby, ale i Ruth jsem nějaké dala, protože ji chutnali. Ale ještě jsem si stihla koupit brky, inkoust a něco v Kratochvílných kouzelnických kejklích.
" Je čas jít" upozornila nás mamka. A opravdu. Ulice se červeně leskla od zapadajícího slunce. Záchraný autobus nás svezl zpět před dům.
Byl to nádherný 12. červenec. O půl desáte jsem usnula a Heriett zmizela venku.
